Úprava zapalování na 125/351 a 150/352
Tenhle text se podařilo zachránit náhodou a to díky JETSovi, za což mu tímto děkuji.
Motocykly Jawa ČZ 125/351 a 150/352 jsou vybaveny elektrickou výzbrojí prakticky převzatou z předchozích motocyklů ČZ. Se svými následníky mají společné pouze spotřebiče a jejich rozmístění, ale jak zapalování tak zdroj elektrické energie se značně liší.
Jako zdroj elektrické energie je zde použit alternátor s permanentími magnety v rotoru - tzv. magneto - který dodává střídavý proud pro spotřebiče a zapalování. Umístěn je tradičně pod pravým víkem bloku motoru na klikovém hřídeli. Na bloku motoru jsou umístěny na natáčecí destičce (umožňujíci nastavení předstihu) tři cívky. Dvě stejné, pravá a spodní (při pohledu z pravé strany na blok motoru) slouží k výrobě elektrické energie pro spotřebiče (světla) - jsou to světelné cívky - a třetí cívka umístěná vlevo nahoře je zapalovací cívka. Ta je větší, masívnější a vedou z ní (kromě kostry) dva vývody. Jeden průchodkou skrz blok motoru silným kabelem přímo na zapalovací svíčku a druhý tenkým kabelem na kladívko umístěné společně s cívkami na natáčecí destičce. Dále je na této destičce prostor pro kondenzátor, ten může být umístěn buď zde nebo ve spínací skříňce.
Uprostřed je kužel klikového hřídele, na kterém je nasazen rotor. Ve správné poloze je zajištěn ocelovým perem tvaru půlměsíce, rotor je na kuželu dotažen maticí. Na rotoru je vačka ovládající kontakty kladívka a šest permanentích magnetů obíhajících okolo trojice cívek. Tělo rotoru slouží motoru jako součást setrvačníku, klikový mechanismus je sám o sobě mnohem lehčí než u novějších motocyklů.
Vlastní zapalování je na těchto motocyklech řešeno jako paralelní, nezávislé (oddělené) na ostatní elektrické výbyve stroje. Ve vlastní zapalovací cívce ve statoru jsou dvě vinutí, primární a sekundární. Společný vývod je ukostřen, vývod primárního vinutí je zapojen paralelně ke kondenzátoru, kladívku a kontaktům ve spínací skříňce.
Při sepnutých kontaktech kladívka skrz ně teče díky otáčení rotoru indukovaný proud. V okamžiku rozpojení tento proud přestává téci přes kontakty a směřuje do kondenzátoru. Prudká změna proudu v primárním vinutí zapalovací cívky vyvolá napěťovou špičku na sekundárním vinutí, která se po kabelu dostane až na jiskřiště svíčky kde přeskočí jiskra.
Takle to funguje. Tedy aspoň má fungovat. Bohužel v dnešní době jsou tyto vysoce elektricky namáhané cívky po téměř padesáti letech u konce své životnosti. Vzhledem k velkému počtu závitů byl použit velmi tenký drát, který se snadno přepálí. Taktéž izolace postupem času ztrácí na elektrické pevnosti. Proto jsem se po přepálení dvou cívek během jednoho roku rozhodl, že "nové" staré zapalovací cívky nebudu schánět (je to dnes prakticky nemožné) a přestavím zapalování.
Předpoklady k předělání byly asi takové, aby zapalování bylo spolehlivé a jeho díly nebyly přemáhány a hlavně aby to moc nestálo. Netvrdím, že toto řešení je nejlepší (také veteránisti by to asi neviděli rádi), ale je to řešení levné, jednoduché a po čtyřech letech provozu si myslím že můžu říci že i spolehlivé.
Vzhledem k tomu, že spínací skříňka těchto motocyklů má odděleně kontakty pro vypínání zapalování (vysunutý klíček - kontakty jsou spojeny, takže při rozpojení kladívka teče proud skrz kontakty spínací skříňky a svíčka nedává jiskru, zapalování vypnuté, při zasunutí klíčku se kontakty rozpojí a jiskra může přeskakovat na svíčce) není nutný zásah do ostatní elektrické výbavy.
Celá úprava spočívá v nahrazení původní zapalovací cívky ve statoru cívkou světelnou a použití indukční cívky z kývaček nebo pionýra. Světelnou cívku je možné buď vytáhnout z nějakého vraku nebo koupit na burze. Vzhledem k síle použitého vinutí zde prakticky nehrozí přepálení a protože napětí na této cívce se pohybuje kolem hodnoty šesti voltů (naprázdno asi kolem patnácti), není izolace této cívky nadměrně namáhána. To jsou předpoklady ke spolehlivosti. Pokud by se nepodařilo sehnat originální světelnou cívku, je možné odmotat vinutí ze staré nefunkční zapalovací cívky (primár i sekundár) a na prázdné jádro této cívky navinout příslušný počet (nevím kolik, jakmile to zjistím, doplním sem tento údaj) závitů vodiče podobného průřezu jako je na světelných cívkách. Případně je možné nouzově odpojit jednu ze dvou světelných cívek a zapojit ji jako zdroj pro zapalování (není nutné ji přendavat na pozici zapalovací cívky), ale nelze to doporučit jako trvalé zapojení. Jedna světelná!
cívka neutáhne světlo naplno, takže toho není hlavně v noci moc vidět.
Indukční cívku je možné použít prakticky jakoukoliv na 6V, sám jsem vyzkoušel, že kývačková cívka i cívka z pionýra funguje v tomto zapojení bez problémů. Vzhledem k její velikosti je vhodné ji umístit pod nádrž, výroba úchytu ve formě objímky z pásku plechu není složitá.